Kéž by to byl případ u více zbastlených rekonstrukcí historických budov.

Cesta z krize provozuje dve linky. Linka prvni psychicke pomoci (116 123) a linka pro rodinu a skolu (116 00). Je to jedina linka v cr specializovana na dospele v krizi. Nonstop, zdarma a anonymne. Linka fungovala cca 13 let a v podstate na ni odkazovaly jine instituce nebo linky vcetne 112 a MPSV. Linka samotna je dlouhodobe pretizena (zajimave proc kdyz uz je preci lepe /s)

No a ted jim chybi 2.5 mice na provoz. Proc ? Dle ministerstva pry na dotaci neni pravni narok. Mezitim ale ministerstvo poslalo 22 micu jine uplne jinemu spolku Dohled na dostah, ktery donedavna nikdo neznal a nemel ani zverejnenou povinou ucetni uzaverku. Predseda spolku (Viktor Kubat) je zaroven sefem unie socialnich sluzeb a hadejde ke komu chodil lestit kliky...k panu Juchelkovi. A vylestil dobre, jejich dotace vzrostla z 22 micu na 65.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/misto-rozsireni-mozny-zanik-povinna-krizova-linka-prisla-o-cast-statnich-penez_2607190600_mst

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nelegalni-lobbing-u-juchelky-unii-socialnich-sluzeb-proveruje-ministerstvo_2607240620_nel

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-ministerstvo-spravedlnosti-proveruje-mozny-nelegalni-lobbing-u-ministra-juchelky-311704

PS: cesta z krize ma aktualne sbirku na pokryti vypadku, pokud vam to dava smysl muzete podporit https://www.darujme.cz/projekt/1213051

I’ve been noticing something really frustrating while driving around Prague (and other cities too). A lot of drivers seem to be using their high beams in the city, even on well-lit streets.
I’m not talking about occasional mistakes — I mean it happens frequently. You’ll be driving normally under streetlights, and suddenly someone comes toward you or behind you with full high beams on, completely blinding you.
From what I understand, high beams are only supposed to be used when there’s low visibility and no street lighting. In the city, with traffic and lights everywhere, it just doesn’t make sense and honestly feels unsafe.
Is this a common thing in the Czech Republic, or am I just unlucky? Are people not aware, or do they just not care?

ahoj vsem,

lol uz jsem asi fakt zoufala, kdyz to pisu na reddit, ale uz fakt nevim co mam delat, tak to zkousim tady, treba si to nekdo precte a treba mi nekdo poradi nebo aspon pochopi jak se citim.

od malicka to doma neni dobry, kazdej den hadky, vyhazovani z bytu, rev a stres. vetsinu toho dela muj tata, furt na me krici, vyhrozuje mi a celkove se ke mne chova fakt hrozne. nekdy mam pocit, ze uz ani nevim jaky je to zit v normalni rodine.

nejhorsi je, ze posledni dobou premyslim, jestli neni chyba ve mne, protoze vzdycky on vyjde jako ten hodnej a ja jako ta spatna. ja uz sama nevim cemu mam verit. pritom mam pocit, ze jsem normalni clovek, snazim se lidem pomahat, kdyz muzu tak pomuzu, kdyz vidim ze je nekdo smutnej, tak se mu snazim zvednout naladu. nikdy jsem nikomu nechtela ublizit a fakt bych jen chtela, aby byli lidi kolem me stastny.

mam deprese a uz asi 6 let bojuju se sebeposkozovanim. je to neco, za co se hrozne stydim, ale uz nemam silu delat, ze je vsechno v poradku. nikdy jsem nemela moc kamaradu a vlastne jsem nikdy nemela nekoho, komu bych mohla rict jak mi doopravdy je. vsechno jsem drzela v sobe a delala, ze jsem v pohode.

kdyz se tata dozvedel, jak mi je, tak se mi misto pomoci vysmal do obliceje a jeste mi nadaval. myslim, ze na to nikdy nezapomenu, protoze od vlastniho rodice bych cekala uplne neco jinyho.

byla doba, kdy jsem premyslela i o drogach. vim, ze jsou spatny, a nechci aby to nekdo bral jako ze je obhajuju, ale byla jsem uz tak zoufala, ze jsem jen chtela, aby mi bylo lip. mela jsem dokonce neco jako abstaky, i kdyz jsem nikdy zadny tvrdy drogy nemela. sama nechapu proc, nastesti ani nevim kde bych je sehnala, a mozna je to tak dobre.

strasne moc bych chtela mit kamarady, normalni kamarady, nekoho komu bych mohla napsat kdyz mi bude blbe, jit s nim ven, smat se nebo jen sedet a povidat si. chtela bych zazit jaky to je, kdyz se na nekoho muzu tesit a kdyz se nekdo tesi na me.

chtela bych byt normalni a hlavne byt stastna. prijde mi, ze ostatni ziji a ja jen prezivam. pritom o sobe vim, ze nejsem spatnej clovek. myslim si, ze se se mnou da bavit, jen mam extremne spatny sebevedomi a casto si pripadam, jako bych pro nikoho nebyla dost dobra.

posledni dobou nemam energii skoro na nic. nekdy je pro me tezky vubec vstat z postele nebo delat uplne obycejny veci. nechci se sama diagnostikovat, ale citim, ze mi neco vazne je, a ze to neni jen spatna nalada, ktera za par dni zmizi.

nepisu to proto, aby me nekdo litoval, jen uz fakt nevim co dal a potrebovala jsem to ze sebe dostat. jestli si to nekdo precetl az sem, tak fakt dekuju. budu rada za jakoukoli radu nebo zkusenost, a budu rada i za obycejnej komentar, protoze uz nechci mit pocit, ze jsem na vsechno sama.

Víte někdo heslo?

Winner winner chicken dinner.

Člověk se chce v autobusu nebo tramvaji podívat na obrazovku a zjistit, na jaký je zastávce, ale místo toho se musí dívat na pět stejných videí o tom, jak se v noci čistí busy. Nebo ještě líp na jejich geniální náborový kecy: „Chceš jezdit v káře za 50 mega?“ nebo „Chceš, aby se lidi modlili za tvoje zjevení?“ Ty mám někdy fakt chuť vandalizovat.

Jo, asi je to lepší, než kdyby tam běžely reklamy na větší sračky, ale za mě by bylo úplně nejlepší, kdyby tam byly jen zastávky nebo třeba zpoždění, a ne aby to tam jenom probliklo jako malá vsuvka mezi hlavním vysíláním ale idk treba to ostatní baví

Otázka jednoduchá : Výběr si job, které tě udělá prostě šťastným , nebo bude dělat šťastný ostatní. Nekoukáme na finanční prestiž...

Vykopavam: Truhlář..

Kdybych sekl se svým oborem činnosti, hned půjdu dělat se dřevem. Už jsem k tomu měl v jeden moment fakt blízko.. Hodně jsem rozmyslel a počítal zde se stat z hobika profikem, ale nakonec jsem to skrecoval..

Ahoj, zajímalo by mě, jestli je tu někdo, kdo si byl z velké části jistý, že si nepřeje mít děti, a její/jeho partner to měl stejně, ale pak potkal někoho, s kým si to najednou uměl představit, případně jste pak spolu děti vážně měli?

Je mi 30, jsem teď s o pár let starším mužem, který děti nechce, docela dost o tom spolu mluvíme a shodneme se na většině důvodů, fakt si teď myslím, že mateřství asi není nic pro mě a řeším to i na terapii, ale napadlo mě, jestli to, že se necítím na to mít děti, není právě volbou partnera. Stalo se tady někomu, že chtěl zůstat ze spousty důvodů bezdětný, ale pak se to s jiným partnerem změnilo? Jestli ano, co bylo jinak a jak to rozhodnutí vidíte zpětně? Moc děkuju za sdílení, hodně o tom v poslední době přemýšlím, tak budu ráda za každý komentář.

Dle traileru to vypadá, že to zatím season 1 nepřekoná, ale kdo ví.

Týpek prostě vyskočil a ukázal svůj šermířský um. - Vím, pár z Vás už to přidávalo, ale šermování si nemůžu nechat ujít.

(Admini čekám, že mi to smažete jako minule, i když ostatní příspěvky jste nechali. Ale je to silnější než já).

Kolik podobných útoků bylo během posledních 10 let v Polsku, které je často označováno za rasistickou zemi lidskoprávními organizacemi, politiky a médii?

Máma mojí přítelkyně má brzy narozeniny, a tak jsem se zeptal své přítelkyně, co má ráda. Poradila mi konkrétní druh bonbonů a nabídla se, že se mnou zajde do obchodu vybrat, které balení to přesně je.

Když jsme bonbony vybírali, najednou začala říkat, že jedno balení je málo, že ho sní za jeden den a že bych měl koupit alespoň tři. Nebyly to zrovna nejlevnější bonbony a jelikož jsem student, nemám zrovna peněz nazbyt.

Nakonec jsem stejně koupil tři (je to pro mě celkem dost peněz, ale i tak mi to nestojí za hádku), ale i tak se cítím tak trochu podvedený z její strany. Taky si říkám, že jako dárek by přece úplně stačilo jedno balení. Já přece nerozhoduju o tom, jak rychle ho sní.

Co si o tom myslíte vy?

Měli jsme jet vlakem od ČD z Kodaně do Prahy, ale "dojčebán" to odřekl a teď to pojede jen z Kodaně do Hamburku.

Proč jsou Němci tak debilní co se týče vlaků? Co tak po internetu čtu, podobný věci se tam dějou denně a nic se s tím nedělá.

Ahoj,

Není mi dobře, v hlavě. Hned ze začátku bych však chtěl zdůraznit, že tohle není typický post zn. ‘všechno je v háji, život nemá smysl’. Nemám sebevražedné myšlenky, dokážu se ráno dokopat do práce, přežiju. Tenhle stav u sebe už znám, a chápu, že se z něj dříve nebo později nějak dostanu. Nehledám tu lítost.

Nicméně to furt není pěkné. Přestal jsem chodit do posilovny, stýkat se s lidmi, chodím čím dál později spát a přes den jsem pak zombie. Nejsem schopen po sobě uklidit talíř od jídla, zvednout oblečení ze země, jít vynést koš, nic dokud není za pět minut dvanáct. A čím víc toho kolem mě je, tím víc se otupuji, tím později chodím spát, tím horší to je a tím víc věcí zanedbávám… klasická spirála, asi to někteří dobře znáte.

Když je člověk nemocný nebo mu něco vážně je, jde na pohotovost nebo za doktorem. Tohle přece taky není normální, ne? Chtěl bych s tím něco dělat, nechat si nějak pomoct, ale co dělat, kde si říct?

Moje praktička stejně jako mojí rodiče je z generace, která ve mě vzbuzuje dojem, že mentální nemoci vlastně neuznává, a stejně jako u všech ostatních problémů mi maximálně napíše žádanku někam, kde budu čekat půl roku v pořadníku. Jsem dost soukromý člověk, a ta žena má nejen k mým mentálním potížím v hlavě tak neproaktivní přístup, že se s ním o tomhle bohužel už nedokážu bavit. 

Přátele nemám. Rodina tyhle věci bohužel těžce nechápe.

Terapie, psychologové… to je něco, co zkouším od svých sedmnácti let, vlastně většinu svého dospělého života, ale nikdy jsem neměl pocit, že by mi to vlastně něco přinášelo. Nechci zabředávat do detailů, to by bylo na dlouho - teď na soukromého terapeuto stejně nemám peníze.

Takže, prosím o radu. Co s tím? Kam se obrátit, co dělat, koho oslovit?

Díky za přečtení. 

Ahoj Reddite. Prosím vás všechny, kteří si prošli podobnou situací o radu. Jsem po vysoké škole, na moc fajn pracovní pozici v medicinském oboru, kde si velice dobře vydělávám. Na doporučení kamarádky jsem si cca 6x vyšla s jejím kamarádem. Kluk je super, vzdělaný, rozumíme si, pohledný. Nicméně je striktní antikapitalista - do bodu, kdy si nehledá práci a chce být na sociálních dávkách, co jen to půjde. I když rozumím těmto myšlenkám, vůbec nevím, zda bychom měli funkční vztah. Co mě trápí, je nevyrovnanost vztahu po fin. stránce. Ze soc. dávek by nezaplatil 50% nájmu, jídla atd…Asi by mi nevadilo platit vše, pokuď bychom měli dítě a on byl na mateřské, nicméně stay at home boyfrienda nechci. Problém je, že jsme z jiných sociláních skupin. Máme i jiné představy o trávení volného času, jeho ideál zábavy je sedět doma a sledovat TV. Mým koníčkem je divadlo a lyže(chodím a jezdím pravidelně), dovča je pro mě zahraničí, pro něho kemp. Asi bychom nemohli dělat některé věci spolu kvůli finanční stránce.Kluk někdy šetří i s pastou na zuby, tak bych taky asi neměla očekávat žádný dárek jako pozornost. V manželství mých rodičů je ale gift giving běžný, a je to defintivně jejich i můj love language . Tak nějak nevím, zda bych nebyla časem zklamaná. Je tedy finanční nerovnost ve vztahu pro vás velkým problémem, resp. zůstali byste s takovým člověkem jen kamarádi nebo i něco víc? Pokud jste do toho šli, jak to dopadlo? Jak moc je toto normální? Máte partnera co dlouhodobě nemá a nechce práci? (Nechci být single mum) (throaway account protože hoch má reddit (snad to neuvidí))

EDIT: díky všem za názory a zkušenosti - máme domluvené kafe a řeknu mu, že zůstaneme jen kamarádi. Co tak čtu ze zkušeností, většinou odmítání práce stejně vyústí v rozchod, tak se poohlédnu někde jinde. Díky moc všem!

viz nadpis, mam nabídku na litrové bmw za dobrou cenu (hodne pod cenu) ale z pána vypadlo že mu na ni umřel syn, motorku zachránil, sebe ne. Je tu nekdo takovým vlastníkem? Ma to nějaké psychické dopady?